FANFICTIONS :)

POVÍDKY ZAYN NIALL LIAM LOUIS HARRY

Sweet boy II. -2. kapitola

4. února 2014 v 21:33 | Jája

"Smrt všechno srovná."- Claudius Claudianus

 

I need you 19-kapitola

15. října 2013 v 20:29 | Nany |  Povídky
Pohled Jade:
Byla to dlouhá a vtipná noc. Ráno jsem se probudila vedle Chrise spal jako zabitý. No teda doufám, že zabitý není pak by to bylo všechno na mě. "DOBRÝ NÉ NENÍ" řekla jsem na hlas a asi jsem ho probudila protože se převalil a málem mě zamáčknul. Vstala jsem a šla do koupelny na umyvadle jsem našla zlámaný kartáč na vlasy. Nějak jsem se s ním učesala a vyčistila si zuby kartáčkem který ještě nic neschytal. Šla jsem nám udělat snídani a dnes jsem poprvé snídala s mým bratrem pohromadě a ne s kupou nádobí ve dřezu jak jsem měla ve zvyku. Při snídani mi přišla SMS od naší tety Jessie ptala se jestli bychom mohli pohlídat naší šestiletou sestřenici Izzy my naši malou sestřenici přeci "MILUJEME". :DDD Ne nemilujeme je to malá vlezlá, urýpaná, namyšlená kr**ka. Ale musela jsem odepsat že ano. Řekla jsem to Chrisovi a ten mi na to odpověděl " Jsem v baru". Takže budu muset den trávit s mojí otravnou sestřenicí, nejlepší kamarádkou a nejlepšími kamarády. Čekala jsem do té doby dokud mi teta nenechala Izzy na krku myslím se, že se jí chtěla zbavit, protože kdybych byla její matka tak bych asi udělala to stejné. Když jsem s ní zůstala sama musela jsem co nejrychleji k Rachel ta věděla co s dětmi neříkám, že bych nevěděla ale s tímhle ďáblem si fakt nevím rady. Když jsme k Rachel dorazily a to nám trvalo docela dlouho na to, že bydlí hned na proti, protože ten malý ďábel nechtěl jít. To bylo dost těžký. Ale na konec jsem zaklepala ne dveře od jejího domu. Přišla mi otevřít s tím jejím raním výrazem a to bylo už po dvanácté. Když viděla Izzy jak se kryla za mojí nohou tak se jí usměv ještě zvětšil. Došla jsem zázračně ke gauči se závažím na mé noze a s vyčerpáním jsem se svalila na gauč. Rachel si Izzy vzala na klín a povídaly si spolu. Chápu proč si spolu tak rozumí, protože Rachel je přerostlé dítě :DDDDDD. Seděly jsme tam tak půlhodiny a pak se rozhodly, že půjdeme ke klukům. Byla to sice ještě delší cesta než k Rachel ale o to zábavnější. Sotva jsem stačila zaklepat na dveře už Niall stál ve dveřích a usmíval se na Izzy. Měl výraz jako když jsem mu jednou dala plnou misku brambor s masem. Jak kdyby chtěl Izzy sežrat i s botami. Fakt divný! Šli jsme dovnitř a posadili se na gauč, vedle nás seděl Harry. Harry si chvíli Izzy prohlížel a potom si ji posadil na klín. "Jsem jediná která v tom dítěti vidí ďábla"??? Zeptala jsem se. A ostatní se na mě podívali jak na debila. Šla jsem k Liamovi do pokoje a sedla jsem si k němu a jeho kamarádovi na postel. Jeho kamarád se jmenuje Andy. Ale já a Rachel mu říkáme " Afroman nebo Lionking". :DDDDD Dělali Twittcam tak jsem se k nim přidala.
Pohled Rachel:

Už zase někdo klepe!!! Bože! Brzo ráno k tobě přijde někdo ke dveřím a začne klepat jak kdyby mu šlo o život. Když jsem se koukla na hodiny ukazovaly něco po dvanácté. Když jsem otevřela dveře tak jsem uviděla Jade s polonaštvaným výrazem a Izzy jak se schovávala za její nohou. Asi jsem zapomněla říct že já děti miluji, protože jedno jsem. Minulé léto byla Izzy u Jade na prázdninách, tak jsme spolu trávily dost času. Pozvala jsem je dál, a šla si udělat něco ke snídani. Po jídle jsem si sedla na gauč, a Izzy na mě skočila je až moc roztomilá, aby se na ni někdo zlobil. Nevím co proto ní Jade má? Jít ke klukům by se dnes hodilo Harry mi dluží rybičku, kterou mi při sázce spolkl. Ležet na gauči u kluků je takový zážitek je to jako bych kouřila trávu. S Harrym a Izzy jsme se koukali Kung Fu Panda. Louis přinesl plnou misku mrkve no proč bych si nevzala když jsem ji nemusela trhat, že jo?? :D Snědla jsem asi polovinu a byla jsem tak plná, že jsem usnula. Probudila jsem se v Zaynově posteli a něco mě hřálo v nohách. Odkryla jsem peřinu a podíval jsem se co to je. A víte co to bylo? Harryho kočka. -_- Leknutím jsem vyhodila nohy do vzduchu a vykopla Dusty z postele. Letěla přes pokoj a praštila sebou o zeď a spadla na zem. Díky bože je živá. A z chodby jsem uslyšela "Hele lidi neviděli jste někde Dusty, od včerejška ji hledám?" Pustila jsem ji z pokoje, a sama jsem šla se podívat kde je Jade. Byla v pokoji s Andym a Liamem hezká to trojce. Ale musela jsem ji zničit museli jsme s Jade a Izzy už jít. Šli jsme po schodech, a uslyšeli jak Harry křičí. Seběhli jsme dolů a uviděli jak Izzy pletla Harrymu copánky a Dusty jak mu spala na klíně.

Sweet boy II. -1.kapitola

24. září 2013 v 20:50 | Jája |  Povídky Zayn
"Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly."-William Shakespeare
 


Sweet boy-35. kapitola

22. září 2013 v 20:14 | Jája |  Povídky Zayn
Pohled Zayn
"Co jsem to sakra včera udělal? Proč jsem to udělal? A proč si to do prdele pamatuju? Proč jsem takovej debil? Proč?" nadával jsem si, když jsem se vzbudil...vedle Máti. Ona pořád spala a nevypadalo to na to že by se v nejbližší době mínila probudit. Vstal jsem a s pocitem viny šel do koupelny. Přišel jsem k zrcadlu, podíval se na sebe, ale musel jsem odvrátit zrak. Nemohl jsem se podívat do své tváře, ne po tom, co jsem udělal. Cítil jsem se jako zrádce, jako dotěrný hmyz. Věděl jsem, že jsem udělal blbost, ale nejhorší na tom bylo, že se mi to líbilo. Opláchl jsem si obličej a odešel do kuchyně, připravit si něco k snídani, ale v tom jsem ze svého pokoje uslyšel, jak mi zvoní telefon. RYchle jsem se dal do běhu, na schodech jsem se málem přerazil, ale stihl jsem to vzít a přitom nevzbudit Máťu. To co jsem se dozvěděl mě posadilo na zadek.

Something Ends,Something Begins

1. srpna 2013 v 23:21 | Jája |  Short tales
Jednodílovka :))
"Ty to zvládneš," konejšila jsem ho v náručí a čekala na příjezd sanitky. Připadalo mi to jako včera, co jsem ho poznala.
*Vzpomínky*
Byl zrovna první den školy a do mé třídy přibyl nový kluk, jmenoval se Liam. Liam Payne. Přistěhoval se k nám do České Republiky až z daleké, ne tak moc daleké, Velké Británie. Můj první dojem na něj? Musím ho zníčit, nevím proč, možná proto , že mým přátelům připadal zábavnější a vtipnější než já. Do té doby než se se přistěhoval, jsem byla já ta, co stírala učitele, já jsem byla ta, co ji všichni znali a chtěli se s ní kamarádit. No ale najednou to bylo jinak. Bylo to snad tím, že byl brunet s hnědými očkami? Nebo tím, že byl prostě lepší než já a já to jako jediná neviděla. Ne nevím čím to bylo, ale po tom , co jsem odmítla se s ním seznámit, moje "sláva" začala upadat, až nakonec upadla úplně. Neměla jsem přátele, měla jsem jen jedinou kamarádku, která byla opravdu dokonalá. No ano...byla. Byla dokud ji Liam nepozval na rande. V tu chvíli jsem už byla úplně sama. A ostatní, ty co jsem ještě nedávno brala za své přátele, mě začali šikanovat.

Loneliness- prolog

1. srpna 2013 v 21:03 | Jája |  Niall Horan


Jsem Niall, obyčejný kluk z Mullingaru. Každý den chodím na jistou stránku, kde si anonymně píšete s lidmi z celého světa. Vždycky si tam skvěle popovídám, někdy najdu i lidi, kterým dám svůj Skype nebo něco.Většinou jsou to holky, to jo, ale to bude tím, že někteří, co tam chodí to berou jako takovou menší seznamku. No, ale nikdy mě nikdo nezaujal, jako holka s kterou si píšu práv teď. Zjistil jsem o ní, že je to neteř Simona Cowella(ale, co když si jen vymýšlí?), bydlí nedaleko Londýna(moná v přímo v něm), má sourozence(mladšího bráchu),nesnáší houby a olivy, prostě o ní vím snad vše...skoro. Nevím jak se jmenuje, snažil jsem se to z ní dostat, ale bez výsledku.
Jinak mám plno přátel. Mezi ty nejlepší patří Kelly, je to holka od vedle. Dřív jsem do ní byl po tajnu zamilovaný, ale to už jsem si s ní vyříkal. Dohodli jsme se na tom, že bude lepší zůstat přáteli.
Dnes musím Kelly říct, co jsem udělal. Ne není to nic špatnýho, jsem si jistej, že mě v tom podpoří, ale stejně se bojím tohoh, co mi na to řekne. Snad se mi nevysměje do čí jako Billy, můj "kámoš". Dřív byl jiný, choval se jako opravdový kamarád, tak to bylo dokud nepotkal jistou Amandu, čert ví, kde se ta kráva tady, tak najednou vzala. Uškrtit, zajet parním válcem, hodit ji americkým husám a podat zmijím by bylo málo. Tahle holka je ztělesněné zlo. Není ani moc hezká, takže nehápu, co na ní Billy vidí, on má na lepší, každá holka tady z Mullingaru by dala svoje celoživotní úspory za to aby s ním šla na jedno jediný rande. No Billy je momentálně zaslepen Amandinou"krásou".
Ale zpět ke Kelly. Kelly je holka snů, hodná, milá, hezká, kamarádská a chytrá. Nemá snad ani jedinou chybičku. Ale jak to tak už bývá, lidé bez jediné chybičky to nemají v životě lehké. Kelly to taky neměla lehké. Maminka jí zemřela, když jí bylo 12, předávkovala se drogami. Ale i přes všechny chyby , co její mamka udělala, ji Kelly měla moc ráda. Do teď však Kelly chodí na její hrob s růží. Ashley, její máma, je měla moc ráda.
A když nad tím tak přemýšlím, Kelly je pro mě jako sestra, kterou jsem nikdy neměl. Vždy mě podpoří, dodá odvahu, rozesměje, ona není jako Billy, tudíž nechápu, proč se jí to bojím říct... A cože to chci vlastně udělat? Nevíte, že? :D Chtěl bych jít do X-Factoru, no chtěl, teď už musím.. To je ale detail :D

Sweet boy-34. kapitola

21. července 2013 v 19:03 | Jája |  Povídky Zayn

Probudil jsem se ze své strašlivé noční můry. Ležel jsem v bílé sterilní místnosti napojený na přístroje, mamka mě držela za ruku a brečela . Za šedivým oknem jsem uviděl kluky, holky a zbytek rodiny, všichni byli unavení a napuchlí, ale Niall tam nebyl.
"Mami?" řekl jsem, můj hlas byl velmi tichý, nebyl jsem si jistá jestli to slyšela, tak jsem to zopakoval, tentokrát o něco hlasitěji. Dalo mi to hodně práce a ucítil jsem ukrutnou spalujcí bolest, jakoby mi někdo tlačil rozehřátým železem na hrudník.
"Zayne? Zayne? Ty si se probudil? Zlatíčko, ani nevíš jak moc jsem se o tebe bála." brečela máma. Po několika marných pokusech jí něco říct, neslyšela mě a já nechtěl znovu ucítit tu bolest, jsem se rozhlédl okolo sebe. Na druhé straně od mamky a dveří byla ještě jedna postel...A Niall.

Sweet boy-33.kapitola

4. července 2013 v 22:43 | Jája |  Povídky Zayn
Pohled Josh
Protože před obchodem bylo moc lidí, řekl jsem si , že zajdu někam do baru. Jen zjistit
, kde tady v Praze je co :DSice jsem tu už byl, ale teď jsem celkem nasranej z těch haterů. MIluju svůj telefon:D Ano , hlavně ten internet v mobilu no, ale to je detail. Jednoduše jsem si zadal na Googlu :Bar in Prag. A hned mi vyjelo plno výsledků:D Muhhahah. Praho máš se na co těšit, JOsh Devine to dnes večer pořádně rozjede.
Pohled Nany
Ráno jsem se vzbudila, jak je u nás už zvykem, na zemi. Protočila jsem oči a šla se osprchovat. Z vedlejšího pokoje jsem uslyšela vzdechy, určitě jenom náhodou je to pokoj číslo 169 a úplnou náladou ho sdílí Harry s Míšou. Oh my god! To si s tím nedají na chvilinku pokoj? Vylezla jsem ze sprchy a probudila Liama tím, že jsem na něj skočila. Avšak jsem loktem dopadla na jeho citlivé místo.
"Auuu!"ozvalose přes celou místnost.
"Panebože, Liame sorry. Já nechtěla,"omluvila jsem se mu.
"To je v pohodě,"řekl vysokým hláskem.
"Seš si jistej, že jsi v pohodě?" zeptala jsem s ho.
"Ne nejsu! Myslím, že si mi ho zlomila!" zařval a s tím vysokým hláskem to bylo... Roztomilo-legrační:D No ale pak mi došlo, co říkal.
"To nemůžeš myslet vážně," vyjekla jsem zděšeně. Přece jsem mu nemohla zlomit jeho chloubu.
"Chceš odvést do nemocnice?" zeptala jsem se po třech minutách naříkání.
" No já nevim, to bude trapas až mě někdo uvidí," zanaříkal.
"Neboj ve špitále mám pár známých, kteří mi dluží pár maličkostí." oznámila jsem mu a dala bych všechno za to, že se mi nebezpečně zablesklo v očích. Myslím, že si toho Liam všiml, to jsem posoudila podle toho, že nahodil vyděšený výraz. Muhaha...
"A myslíš si, že by se o mě nikdo nedozvěděl?" zeptal se ještě.
"Buď si jistej, že neceknou ani Ň," zasmála jsem se svým ďábelským smíchem. To znamená
"HIhihihihi,"Liam na mě jen koukal.
"Dobře, ale slib mi, že se o tom nikdo nedozví," poprosil mě se štěněčím pohledem.
"Neboj, slibuju," něžně(tedy doufám) jsem se usmála.
"Tak pojď,"řekla jsem po chvili. Zvesela jsme vyšli z hotelu. Zvesela jsem šla já, Liam si držel rozkrok a opakoval si stále dokola:"Hlavně nenápadně, hlavně nenápadně," a pak najednou zařval:"Áúú, kurva! Moje péro!" málem jsem se začala smát, avšak nakonec jsem to vydržela. Vyprskla jsem až v autě.
"Co je na tom, tak vtipnýho, že se směješ jak retardér?" zeptal se.
" Zlato..víš, ono je docela vtipný, že si naříkal jako holka?" smála jsem se dál.
"Hmmm,"zabručel mrzutě.
Dojeli jsme. Liam mě ještě přemlouval ať zůstaneme, že to určitě není nic vážnýho. Ten je tvrdohlavej! Idiot můj malej:DD. Po dalším přemlouvání jsem ho tam přece jenom dostala.
" Zdar Romane," pozdravila jsem doktora Malého.
"Co ode mě chceš, pochop,že nemůžu za to, že ty prachy nemám! Sakra? Patnáct melounů se nedá sehnat, za necelý rok, když máš plat obyčejnýho doktora, co maká ve špitále," koukal na mě vystrašenýma očima. Jo tenhle blb se mě bál víc než své manželky, což mi celkem udělalo radost.
"Mám maličkou prosbu," zasmála jsem se.
"Jakou?" neotálel a zeptal se.
" Podíváš se mu," ukázala jsem na Liama,"na jeho 'kamaráda' a ani o tom necekneš, protože jestli jo, tak si mě nepřej!"zavrčela jsem na něj a on mě poslušně jako pejsek, poslechl.
"Hmm, màte to zlomené,"zkonstatoval.
"takže pojďte se mnou, kouknu se co s tím mohu udělat."odešli a nechali mě tam samotnou.
Pohled Jája
Ani nevím jak, ale čas utekl jako voda a my jsme jeli na tu naši rodinou "párty". Přizvala jsem ještě Máťu:) Dorazili jsme.
Všechno bylo celkem fajn, já si hrála s dětma, dospělí se bavili, sem tam za mnou někdo přišel, hlavně Niall, Zayn a Máťa, ale po většinu času jsem tam byla sama s těma prckama. Někdy jsem je okřikla, aby se nepřetahovaly o ty hračky.
Najednou se rozlítli dveře a někdo vztoupil do vnitř. Nikdo si ho nevšiml jen já. Byl to Josh Devine, bubeník, co má víc followerů než The Wanted, ten nejznámější bubeník na světě no a taky je asi ten nejsexovatější bubeník na světě. Aspoň podle Directionerek a vše možných anket.
"Ahoj," přivítala jsem ho objetím.
"Čau CJ," zasmál se.
"Říkala jsem ti, že mi tak nemáš říkat," napomenula jsem ho.
"No jo, promiň já zapomněl jsem," usmál se. Šťouchla jsem ho do ramene a odvedla za ostatními, poté jsem se vrátila k dětem, ale už jsem seděla na pohovce, zase jsem přemýšlela nad dětma... Tak moc jsme chtěla mít svoje vlastní, ale nešlo to. My to, ale se Zaynem budeme zkoušet do té doby dokud se nám to nepovede! Navíc dnes vyršela doba od mého potratu, můžeme to zkoušet znova, znova a znova.
Zabraná do svých myšlenek, jsem začala usínat, hlava mi klesla a já upadla do temnoty bezesného spánku, ten se avšak promněnil v barevný sen.Bylo léto. Všichni jsme se opalovali n zahradě, když najednou jsem uslyšela volání o pomoc...Byl to Zayn, spadl do hlubokého bazénu a nemohl se udržet nad hladinou. Chtěla jsem mu pomci, ale nemohla jsem se ani hnout, byla jsem jako přikovaná, jen jsem koukala na to, jak se topí, umírá... Bylo těžké se na to dívat, chtěla jsem se vzbudit, nemohla jsem. Něco mě drželo de, v říši snů, nebo nočních můr?
Pohled Zayn
Na party jsem se bavil, ani jsem si nevšimnul že Jája usnula na pohovce, nedaleko dětí se kterými si celý večer hrála. Všem jsem se omluvil, vzal ji do náruče a odešel. Dal jsem ji na zadní sedadlo mého auta, neobtěžoval jsem se ji připoutávat, však pojedu pomalu a opatrně. Nasedl jsem na místo řidiče a rozjel se. Každou chvíli jsem se na ni díval, buď jsem se otočil, nebo jen mrknul do zpětného zrcátka. Zrovna jsem se podíval do zpětného zrcátka. Zdála se tak klidná, muselo se jí zdát něco krásného... Najednou jsem uslyšel zvuk mě odporný...Pištění brzd... Nemám ani ponětí co se dělo potom, prostě jsem padl jakoby do jiného světa... Topil jsem se, začal jsem volat o pomoc, ale nikdo nepřišel. Vždy když jsem se na chvíli vynořil na hladinu, abych se mohl nadechnout, zahlídl jsem ji, jak stojí na kraji bazénu. Co se to děje? Ona mi nechce pomoci? Proč tam tak nečině stojí a nic nedělá?

Nothing lasts forever- 5.kapitola

21. května 2013 v 21:20 | Jája |  Povídky
Pohled Rose
Ráno jsem se probudila s pěti minutovým zpožděním. Rychle jsem na sebe hodila nějaké pohodlné oblečení-Legíny a delší tílko. Ještě jsem si vzala menší příruční baťůžek a do něj dala peníze, nějakou tu řasenku, tužku na oči(ty jsem si vzala dvě, jako obvykle přeci modrou a hnědou) a lesk na rty. Potom jsem se hned šla nasnídat.
"Ahoj! Není na tebe trochu brzo?" zeptala jsem se Willa.
"Dobrý ránko. Nemohl jsem spát a jestli si nepospíšíš nestihneš to. Niall je tady za pět minut," odpověděl mi William.
"A teď ti nevadí, že mu zlomím srdce?" rýpla jsem si do něj.
"Však si mi něco slíbila, ne?" řekl, ani jsem neodpovídala a šla se najíst. Toustový chleba, sýr, rajčata, jó to je něco pro mě. Najednou někdo zazvonil. Niall.
"Tak já jdu, áhój,"zařvala jsem na něj s plnou pusou. Dala jsem si jednu tašku na záda a druhou přes rameno. Do pusy jsem narvala zbytek jídla. Když mě ta dotyčná osoba uviděla, začala se smát.
"Taky tě ráda vydím Nialle,"otočia jsem oči v sloup.
"Dnes si měla k snídani sýr, co?"zeptal se a ignoroval mě a dusil se smíchem. Jen jsem na něj hodila nechápavý pohled.
"Podívej se do zrcadla," pobídl mě. Rychle jsem se podíval a hned jsem si přála abych se propadla do země. Celou pusu jsem měla od sýra.Bože!
"Ohh my God!"zaúpěla jsem a utřela si pusu. Cítila jsem se hodně trapně. Nialler se konečně pomalu, ale jistě začal klidňovat.
"Takže jedeme?" zeptal se.
"Jo pokud si už zkončil, tak jo." řekla jsem.
"Víš, že mám sýr rád?" zeptal se mě.
"Vážně?" usmála jsem se(
"Jo a ty jsi vypadala jako sýrová víla,"(Já vím divný přirovnání) to se mnou snad flirtuje?
"Awww," na nic jiného jsem se nezmohla. Niall ihned využil situace a něco mi dal do ruky. Nejspíš proto, že jsem se právě vznášeli v sedmém nebi.
"Co to je?" zeptala jsem se.
"Jen se podívej a na nic se neptej," řekl mi. Udělala jsem to co mi řekl apodívala se do krabičky.
"Ale Nialle, to si od tebe přeci nemůu vzít," vracela jsem mu to.
"Ale vždyť za to můžu já, kdybych měl peníze, tak by ti ho nevzal," řekl.
"Nialle seš milej, ale já bych si koupila nový. Stálo tě to moc peněz," stále jsem mu ho vracela.
"Řekni mi, co to pro mě je? Já bych si mohl každý den koupit novej," zasmál se ironicky.
"Nialle, ne..," skočil mi d řeči.
"Nic neříkeja vem si ho!" nařídil mi.
"Vážně,"ujišťovala jsem se pro jistotu.
"Jo!" zasmál se.
Znovu jsem otevřela krabičku. Ten nový IPhone5 na mě jakoby volal:"Vem si mě! Vem si mě!" Byl černý a na sobě měl přívěšek. Přívěšek byl zelený ve tvaru čtyřlístku s nápisem 'Good Luck' na jedné straně a 'Dublin' na druhé.
"Už jsem ti tam dal nějaký písničky. Jako třeba..."
"Děkuju Furby," řekla jsem najdnou. Abych to vysvětlila. Furby jsem mu začala říkat potom, co mi řekl že vypadám jako Pikatchů, samzřejmě jsem mu na to řekla, že on zas vypadá jako Furby.
"Pika, nemáš za co:)" usmál se.Chtěla jsem využít situace a políbit ho, ale řidič zrovna zastavil a do auta za námi vlezli Harry s Louisem.
"Čáuté lidi," pozdravili nás. Sklesle jsem si povzdechla a kývla jim taky na pozdrav.
"Ale cópák? Někdo mě nerad vidí?" zeptal se Harry.
"Ne. Jenom mi nekdo neřekl, že s náma pojede ještě někdo další," koukla jsem na Nialla.
"Promiň, zapomněl jsem," zesmutněl.
"To je v pořádku," usmála jsem se. Úsměv mi oplatil. Otočila jsem se na Harryho a Louise.
"A co vy? Proč vlastně jedete do Mullingaru?"
"No my tam budeme mít nějaký menší koncert," řekl Louis.
"Tákže, mám takovou menší dotěrnou otázku. Kdo s náma vlastně všechno jede?"nadzvedla jsem obočí. Moc dobře jsem věděla jsk to Harryho stresuje :D muhahaha.
"Nó víš, pojede ještě Zayn, Liam, Perrie, Danielle, Eleanor,Jessie, Josh, Lou, Lux, Joey, Andy,...," dál říkal jména, no já jsem ho už neposlouchala. Prohlížela jsem si totiž svůj nový mobil.
"A ještě přijede Gemma," dodal Harry. Cože? Gemma?, spozornila jsem zase.
"A kdy? Už jsem s ní dlouho nemluvila," byla jsem šťastná s gemmou jsem už hoodně dlouho nemluvila.
"No asi až zítra. Prý fans obklopili náš dům, neboť někdo řekl, že dnes jedem natáčet tam,"řekl.
"Joo, jen tak někodo," řekl Louis se smíchem.
"Hele ty si to napsal a já chudák, nic nevědíc to jen a jen odeslal," bránil se Harry a dostával záchvat smíchu.
"Ale je to na tvým Twitteru," uzavřel to Loui. Celou cestu jsme probírali nesmysli, když jsme přijeli na letiště, divila jsem se, že tam skoro nikdo není, ale co už, že jo?
"Ukaž, pomůžu ti," řekl NIall a vzal mi kufr.
"Děkuju,"usmála jsem se. Asi za pět minut bylo letiště plné- přišli všichni ti lidé, co je Louis vyjmenovával. Dost mě překvapilo, že se Harry líbal s nějakou holčinou( neměla víc jak 20 o.O),což mi udělalo radost, konečně někdo v jeho věku :D. Později mi ji představil jako Jessie¨. Byla to křehká blondýnka, s přízvukem podobným tomu mému. Ale jméno Jessie není zrovna typické pro oblast, kde jsem se svým otcem pár měsíců žila, ale třeba se prosě přejmenovala...Jako já.
Jessie byla veselá, zábavná a pěkná( no přiznejme si to měla i velká prsa->lákadlo pro Harryho). Ti dva do sebe byli úplně paf. Pořád se pusinkovali.. Jo, to bych taky ráda zažila...:/ Letadlo nám už přiletělo...KONEČNĚ!

Nothing lasts forever- 4.kapitola

11. května 2013 v 19:36 | Jája |  Povídky
Rose se pořád bavila s Harrym, mimochodem jsem vůbec nic nepochopil, jakoby mluvili v heslech.
"A co ty Nialle?" zeptal se mě najednou Simon.
"Co?" nadzvedl jsem obočí. Neměl jsem páru o čem mluví.
"Co si myslíš o to, že zítra by jste jeli natočit pár záběrů do Mullingaru, do toho filmu," povzdechl si Simon a otočil oči v sloup.
"Hmmm, o tak jo," řekl jsem a dál už je nevnímal. Proč nemůžem jet někdy jindy. To nebudu moci jít vyvenčit Lucky a neuvidím Rose. Achjo...
"Hele Rose zítra ti nebudu moct vyvenčit psa,"řekl jsem cestu domů v taxíku.
"To nevadí, tak si skočíme někam na pizzu, bereš?" řekla, ta snad byla víc mimo než já.
"Rose, ale já jedu zítra do Mullingaru," oznámil jsem jí.
"Já to vím Nialle," poklepala si na čelo abych věděl, co si myslí.
"To znamená, že nebudu v Londýně," tý jo Rose je nějak zpomalená...
"Nialle, ty si neposlouchal, že?" zeptala se mě a já jen zakroutil hlavou.
"Já tam jedu s Váma," zasmála se mojí nevědomosti:D
"Co-že?" nevěřil jsem vlastním uším.
"No Simon mi to nabídl a já to příjmula. Navíc bych ráda poznala tvoji rodinu, když ty už znáš tu moji," objasnila mi to.
"To je super! Provedu tě po městě a představím tě mamce, myslím, že se jí budeš líbit," pověděl jsem a už si to představoval.
"To doufám, kolik.." nedokončila svoji otázku, protože jí řidič taxík ji skočil do řeči.
" Je to za 200 Ł," řekl a já se nad tou cenou pozastavil.
"Pardon, ale cesta nás předtím vyšla o 50Ł levněji než teď a to jste ze stejné firmy jako předchozí taxikář," řekl jsem, ale neměl jsem to dělat...Protože vytáhl zbraň...
"Hele buď mi dáš 200 Ł, nebo to koupí!" řekl a namířil zbraň na Rose. Teď jsem dostal opravdu strach. Stále jsem doufal, že odněkud vyskočí chlap a řekne:"Hahaha, právě jsme vás nachytali, tady je skrytá kamera." No doufat jsem přestal, když zbraň přitiskl Rose k čelu. Rychle jsem prohledal všechny kapsy, bohužel jsem v zápětí zjistil, že mám usebe pouze 180 Ł
"Jen jí nic nedělejte," řekl jsem a prohledával dál kapsy, kdybych náhodou našel nějaký drobný... Ale nic.
"Omlouvám se, ale já víc nemám," řekl jsem a podal mu těch 180 Ł.
"Řekl jsem že chcu 200 liber, tak mi dáš 200 liber!" řval na mě a z pusy mu létaly sliny a nabil pistoli.
"Já-já mám možná nějaký penze v kabelce, Nialle podívej se tam," řekla mi rozklepaným hlasem Rose. Nic jsem nemohl najít, jenom mobil.
"Nic tam není Rose," šeptl jsem.
"Nic si nešeptejte a naval prachy," zařval na nás.
"Promiňte, ale víc už nemáme," řekl jsem a cítil jsem, jak mi po tváři teče slza.
"Ale mám hodinky, ty hodinky jsou hodně drahé a taky moje peněženka má celkem velkou hodnotu. Vemte si všechno jen nás nechte být," už jsem byl opravdu, opravdu ale opravdu zoufalý.
"Dobře dejte mi všechno, hodinky, peněženky, šperky, prostě všechno a já vás nechám jít," nabídl nám.
Sundával jsem si hodinky a řidič mě bedlivě pozoroval, ale zbraň měl zamířenou pořád na Rose. Té už stékaly kapky potu po čele, ale všiml sem si, že si nechala spadnout řetízek do výstřihu, potom si sundala prstýnky,náhrdelník a náramek a ty mu už dala.
"A teď vypadněte,"zařval. Když jsem se nehnul tak dodal
"HNED,"Bylo mi to trapný a kdyby na Rose nemířil zbraní, tak by to bylo dokonce i celkem vtipný a já bych se zasmál.
"Ehm, vy jste nás tu zamkl," řekl jsem. Řidič začal nadávat, uslyšel jsem slova, která jsem snad nikdy neslyšel a odemkl. Chytl jsem Rose za ruku a rychle ji vytáhl z auta. Hned potom se auto rozjelo. Rose ho celou dobu , dokud nezmizelo z dohledu, pozorovala, apotom řekla"Musíme zavolat policii," chtěl jsem protestovat, ale když jsem uviděl její ubrečenou tvář, nic jsem neřekl.
"Tak pojď ke mě. Ten hajzl mi vzal mobil,"řekl jsem a táhl ji přes zahrádku. Odemkl jsem, otevřel dveře a od Rose jsem slyšel slabé"WOW"
"Pojď nahoře mám mobil," vedl jsem ji nahorů.
"Taky máš víc jak jeden telefon?" zeptala se.
"Jo mám tři," řekl jsem a podal jsem jí svůj IPhone.
"Dobrý den," začala, neposlouchal jsem ji a šel se převléknout.
"Tak co?" zeptal jsem se, když jsem se vrátil.
"Prej to už udělal několikrát,"řekla a já přikývl
"Víš, že jsi celkem riskovala s tím řetízkem?" teď pro mě byla něco jako hrdina."Umíš si představit, co se mohlo stát, kdyby si toho všiml?" zeptal jsem se jí.
"Prvě, že umím,"přitakala,"ale tohle je poslední, co mi zbylo po nejlepších kamarádkách a matce. Řetízek je od mámy a přívěšek od Nanci a Carol," smutně se usmála a vytáhla řetíek z výstřihu. Sledoval jsem ji, jak se ho snaží zapnout, ale když jí to nešlo, tak jsem jí pomohl a přito se dotkl jejích ledovýh rukou.
"Ty si jako led," sundal jsem si mikinu a dal ji jí přes ramena.
"Asi bych už měla jít,"řekla
"Já tě doprovodím,"řekl jsem. Před domem jsem mi vrátila mikynu.
"Zítra se uvidíme v autě,"řekl jsem a na zabrblala, že jo, rozloučila se a zavřela mi dveře před nosem a tak jsem šel domů.
Pohled Rose
"Ahoj,"zabrblala jsem a drze mu zavřela dveře před nosem. Hned potom jsem se svezla na zem. Začala jsem přemýšlet nad minulostí a nad mojí budoucností. Abych řekla pravdu, ani jedno se mi nelíbilo. Nepomyslela jsem na přítomnost, na to že žiju, že o mně má zájem někdo takový jako je Niall.
A ano Niall, další problém.
Jistě, něco k němu cítím, ale nechci mu ublížit. Už jsem ublížila dost aještě hodně ublížím, tedy myslím.
Jsou to sice skoro dva roky, ale bolest a pocit viny cítím stále. Tolikrát jsem prosila Boha, aby vrátil čas. Ale časem jsem na něco přišla. Bůh není a jestli je, tak mě ignoruje. Nebo se možná modlím k nesprávnému bohu a nebo mě i on odsoudil, za to, co jsem udělala.
Vzít život pěti mladým a nevinným lidem je přeci hřích, velký hřích. Z toho tři lidé byli pro mě velmi blízcí, co blízcí, oni pro mě byli vším. A ti zbývající dva- pětiletý James a jeho otec Robert- vzala jsem je jejich rodinám, všem, co je milovali.
Meredith, matka a manželka, a já jsme jako jediné přežili. N, abych to uvedla na správnou míru. Obě jsme přežili převoz do nemocnice, ale živá jsem z ní odešla pouze já. Meredith si vzala život potom, co zjistila, že její rodina už není. Odpojila se od přístrojů.
Chtěla jsem udělat to stejné, jenže za mnou do nemocnice přišli Will a Leigh a já si uvědomila, že tudy cesta nevede. Jen bych jim ublížila ještě víc. Jakoby nestačilo, že jsem jim vzala matku a Willovi jeho snoubenku. Jeho celoživotní lásku-Carol.
Všichni tvrdí, že to zavinil Robert, ale ne. Je lehké shodit vinu na mrtvého. V hlouby duše vím, a věřím že nejen já, že jsem to zavinila já. Ani nevíte, jak ráda bych si to s němi s mojí matkou, CarolNanci, Jamesem a Robertem vyměnila. Ale co je můj bezcenný život oproti dalším pěti? Teď za to pykám, mučím se výčitkami svědomí a myšlenkami co začínají slovy: Co kdyby. Tohle je pro mě ten nejhorší trest, ale s Niallem na to všechno zapomínám. Cítím se volná, svá a zamilovaná a to bych právěže neměla. Jak řekla Will:" Zlomíš mu srdce pokud se něco zvrtne." Ale já si nemůžu pomoci. Niall je takové stělesněné dobro a k tomu je pro mě něco jako berlička. Znám ho teprve chvíli, ale je to jako by mě znal věky.
Možná bych tu neměla už být, bylo by lepší kdybych z Niallova života zmizela hned, než až za pár měsíců. Teď by to pro něj nebylo tak těžké.
S odhodláním jsem se zvedla z podlahy a šla do koupelny. Nejdřív jsem se prohrábávala v poličkách, než jsem ji našla, chvilku mi to zabralo. Sedla jsem si na záchod a chtěla začít... No jenže já blbá kráva jsem si zapomněla zamknout a do koupelny mi vlítl Will. Když mě uviděl jen vyvalil oči a vrhl se na mě, vzal mi žiletku a dal si ji do kapsy. Rychle mě vzal do náruče a odnesl do pokoje.
"Rose, co se zase stalo, proč si to chtěla udělat?" zeptal se, ale já už ho nevnímala, soustředila jsem se na ty bytosti, co oklo mě vesele poletovaly.
"Nechte mě být!" křikla jsem na, ony mě však neposlechly, jako ovšem vždycky. Pokřikovaly na mě, že tu nemám co dělat, že to já bych měla být mrtvá.
"Já to vím!" odpovídala jsem jim, ale oni mi neodpovídali, jen na mě dál pokřikovali.
Znovu jsem zavzpomínalana tu noc, znovu jsem to prožívala... Bylo 15. března. Znovu jsem viděla všechnu tu krev, střepy, pomačkané plechy, slyšela jsem křik, pláč, volaní o pomoc... a mnohem víc...
"Rose vnímej mě, prosím," zoufale na mě křičel a bral do ruky telefon...Moc dobře jsem věděla komu chce volat.
"Nevolejmu, prosím," brečela jsem. Opřela jsem se o jeho rameno, brečelajsem a snažila se ignorovat ty hlasy. Všichni mi chcou namluvit, že to jsou jen halucinace, ale já vím svoje.
"Můžeš za to ty," řekla jedna postava.
"Já vím," odpověděla jsem.
"Ty si je zabila," pokračvaly.
"Já vím," zařvala jsem na ně. Obličej jsem ještě hlouběji zabořila do Willova ramene, nechtěla jsem je vidět.
" Zasloužíš si smrt!" nenechali mě napokoji.
"JÁ VÍM," zařvala jsem ze všech sil...
"My jsme si to nezasloužili, proč ty žiješ a my ne?" zeptal se mě někdo, pro mě až moc známým hlasem, zvedla jsem hlavu abych se ujistil, že to je pravda...Říkala to Nancy"Proč ty si život zasloužíš víc než my? V čem si lepší než my? Myslíš si, že máš navíc? MYslíš si toho o sobě hodně, že jo? Proč tu nejsi s náma?Proč si měla víc štěstí než my? Proč ty máš život a my ne?" Zeptala se mě. Tyhle otázky jsem si kladla často... Nikdy jsem však nenalezla odpověď
"Nevím..." odpověděla jsem po pravdě, šeptem, skoro neslyšitelně...Do pokoje přiběhla Lucky, zastavila se před bytostmi a začala štěkat....
"Já věděla, že to nejsou halucinace" řekla jsem Willovi, který s vytřeštěnýma očima koukal na Lucky. Lucky najednou přestala štěkat a postavy zmizeli.
"Už jsou pryč?" zeptal se Will, který mi nejspíš začal věřit.
"Ano," řekla jsem. Pak jsem si na něco vzpomněla.
"Wille myslíš, že bych mohla jet se Simonem do Mullingaru?" schválně jsem nezmínila Nialla.
"Ty si se setkala se Simonem?" podivil se.
"Jo, no dneska jsme šli s Niallem do restaurace a on tam byl taky," řekla jsem mu.
"Takže NIall tam asi bude taky, že?" zeptal se. TeDď už mu nemůžu lhát, stejně by zavola Simonovi a zeptal se ho.
"Jo, prosím Wille, bratříčku, Willíčku," prosila jsem ho.
"No dobře, ale pod jednou podmínkou," řekl nakonec.
"Jakou?" zeptala jsem naléhavě.
"Všechno mu řekneš," řekl. To bude těžké..
"Dobře," řekla jsem.
"A kdy tam jedeš? " zeptal se
"Zítra," vykulil oči
"Chceš pomoct s balením?" řekl a nečekal na odpověď a už šel pro tašku.
"Jo," zasmála jsem se. Hned jsem měla lepší náladu.

Tady máte něco pro zasmání se.

I need you 18-kapitola

4. května 2013 v 16:24 | Nany |  Povídky
Pohled Rachel
Dnes by ke mě měla přijít Jade protože kluci nejsou doma. A mám dobrý téma o čem by jsme se mohli bavit. Než příšla Jade tak jsem si pustila VIVU zrovna tam dávali Nickelback Rockstar. Přišla Jade začali jsme probírat ty témata byla to sranda vydět její výrazy. Potom se mě zeptala "Jak si myslím že jsem chytrá?".

Nothing lasts forever- 3.kapitola

3. května 2013 v 19:34 | Jája |  Povídky
Pohled Rose
"OK,"odpověděla jsem Willovi. S pocitem viny jsem ho následovala do kuchyně. Rozhodla jsem se, že budu dělat, jako že nevím proč si mě zavolal.
"Co chceš?" vyštěkla jsem na něj.
"Víš, co jsem ti ráno řekl?" zeptal se.
"Hmm, jo vím," Samozřejmě, že jsem věděla, co mi říkal. Vždyť mi to říká vždy, když mě vidí s nějakým klukem, už si ty jeho sloa pamatuji na vzpaměť.

Sweet boy- 32.kapitola

3. května 2013 v 13:43 | Jája |  Povídky
No to co následovalo potom, co jsme vyšli bylo hotový peklo!
Nahrnuli se k nám paparazzi. Bylo jich snad kolem padesáti!
"Co tady děláte? Jak je to mezi panem Malikem a tou jeho snoubenkou? Jak je to mezi Vámi a Liamem Paynem? Jste stále se Stylesem? Kde máte zbytek, té vaší bandy?" tohle byly nejčastější otázky. Zdálo se mit o nebo jsem zahlídla Leoše Mareš. Že by se dal na novou kariéru? No to je jedno. Sakra! Jak se z toho dostaneme? Je jich tu opravdu moc. Po pár marných pokusech projít mezi nimi jsme sxe vrátili zpět do obchodu.
"Co budeme dělat?" zeptala se Nany.

I need you 17-kapitola

30. dubna 2013 v 11:22 | Nany |  Povídky
Pohled Jade
Rachliny narozeniny byly pěkné a nejlepší na nich bylo že se malilinko zlila a začala The Wanted na Twitteru bombardovat zprávama o tom jak je nenávidí. Dnes jsem chtěla vyrazit na nákupy ale nevím jestli chce i Rachel budu se jí muset zeptat. A jak ji znám tak určitě půjde protože ona je na nakupování úplně ujetá minule jsem ji z obchodu musela tahat. Nevěřila jsem tomu že by kluci chtěli jít s námi nakupovat. Cesta byla docela dost nudná až na tu chvíli kdy se objevily fanynky to už byla ale honička. Když jsme šli nakupovat boty tak se Niall ztratil tak jsme ho museli jít hledat všichni jsme věděli kam jít přeci do KFC a jako by jsme to všichni nepředpokládali seděl tam a jedl. Když jsme šli zpět napadlo mě že se můžeme kouknout na Ugly Amaricans všichni souhlasili. Když jsme se dokoukali šla jsem do pokoje protože jsem se nudila šla jsem na noťas a koukala na filmy. V tom do pokoje vtrhl Harry a já na něj zařvala

Nothing lasts forever- 2.kapitola

8. dubna 2013 v 19:30 | Jája |  Povídky

Pohled Niall

Dnes má Rose nějak dobrou náladu(extrémně dobrou). Třeba to je kvůli tomu, že se těšila na to dnešní"rande"? To ne, spíš...OK, dejme tomu, že se těší na "rande"...NAŠE RANDE!
Po tak dlouhé době co jsem ji sledoval s ní jdu konečně na zmrzku.
"Můžeme jít?" vyrušila mě z mého přemýšlení.
"Jasně," řekl jsem a vsadím se, že můj úsměv se teď podobal tomu jejímu. Rose hned moje domněnky potvrdila, jako by věděla na co myslím.

Nothing lasts forever- 1.kapitola

7. dubna 2013 v 19:44 | Jája |  Povídky
"Ahoj,jak se máš? Já se mám dobře. Nechtěla by si někam zajít?" zamyslel jsem se.
"Blbost!" zhodnotil jsem svůj proslov před zrcadlem. Lehl jsem si hlavou do polštáře. Byl jsem deprimovaný, smutný, hladový, ale hlavně zamilovaný! Do koho? ehm,... tobych taky docela rád věděl. Vím o ní jen, že má hnědé vlasy do pasu, je malá, pořád se směje, má spoustu přátel, bydlí napsoti mě a je neskutečně krásná.
Né, vůbec ji nesleduji každý den z okna, jak se svojí malou sestrou hraje basket a už vůbec se nedívám do jejího okna, když se češe, když jde ven se svým maxi psem, kadyž se maluje, cvičí, spí , jí, telefonuje(kdybych jen měl její číslo). No dobře možná, jenom možná ji trochu sleduju, ale... ale vždyť ani nevím, jak se jmenuje.

Sweet boy- 31.kapitola

7. dubna 2013 v 17:14 | Jája |  Povídky Zayn
Odpadla jsem. Bylo toho na mě Za poslední měsíc moc. V temnotě mdlob mi bylo dobře. Nic jsem necítila, na nic jsem nemyslela, jako bych vůbec neexistovala. Možná Já to takhle bylo nejlepší,...Neexistovat, nebýt, nenarodit se.
"haló," ozval se hlas a do očí mi svítila nepříjemná baterka.
"Hmm?" broukla jsem.
"Kolik prstů ukazuji?" ptali se mně a mávali mi rukou před očima.
"Hmm. Tři, čtyři, né dva!" zasmála jsem se. Jo, ještě pořád ve mně byly zbytky mariánky. Najednou se ozvala Nany.

Kam dál