FANFICTIONS :)

POVÍDKY ZAYN NIALL LIAM LOUIS HARRY

Nothing lasts forever- 1.kapitola

7. dubna 2013 v 19:44 | Jája |  Povídky
"Ahoj,jak se máš? Já se mám dobře. Nechtěla by si někam zajít?" zamyslel jsem se.
"Blbost!" zhodnotil jsem svůj proslov před zrcadlem. Lehl jsem si hlavou do polštáře. Byl jsem deprimovaný, smutný, hladový, ale hlavně zamilovaný! Do koho? ehm,... tobych taky docela rád věděl. Vím o ní jen, že má hnědé vlasy do pasu, je malá, pořád se směje, má spoustu přátel, bydlí napsoti mě a je neskutečně krásná.
Né, vůbec ji nesleduji každý den z okna, jak se svojí malou sestrou hraje basket a už vůbec se nedívám do jejího okna, když se češe, když jde ven se svým maxi psem, kadyž se maluje, cvičí, spí , jí, telefonuje(kdybych jen měl její číslo). No dobře možná, jenom možná ji trochu sleduju, ale... ale vždyť ani nevím, jak se jmenuje.


"Lucky, pomalu!" uslyšel jsem z venku, rychle jsem vyskočil z postele, Přesně! Moje domněnka byla správná! Právě vycházela z domu se svým XXXXXXXXL psem( s těma X to opravdu nepřeháním!), který se jmenuje Lucky. Lucky má nádhernou srst bílé barvy a když se postaví na zadní, je skoro dvakrát vetší než jeho panička. Ale to nemění nic na tom , že to psí monstrum je pořád ještě štěně, pořídili si ho asi před půl rokem.
"Lucky zpomal," snažila se uklidnit psa, který ji za sebou táhl... Doslova táhl. Rozhodl jsem se, že jí pomůžu.
Když jsem vylezl z domu, tak už ležela na zemi a klouzala po břiše za Lucky. Přeběhl jsem ulici a začal pronásledovat Lucky. Brzy jsem si ale všiml, že utíká pořád dokola a tak jsem na zastavil a počkal na ni. Za necelou půl minutu už Lucky probíhala kolem mě, rychle jsem chtl vodítko, trhlo to se mnou(ten pes má ale sílu), ale podařilo se mi ji zastavit. Jednou rukou jsem pomohl dívce postavit se na nohy a druhou jsem držel psa.
"Moc, moc dě-děkuju," vykoktala. Pořádně jsem si ji prohlídl. Dlouhé hnědé vlasy měla stažené ve dvou copech, oči měla orámované modrou tužkou na oči. I přes to že měla rozcuchané vlasy, špinavý obličej od hlíny s několika čerstvími rankami a roztrhané oblečení, vypadala nádherně.. jako anděl.
" Nemáš vůbec za co," usmál jsem se na ni.. Šáhla si na obličej, aby si odhrnula vlasy z obličeje, ale tvář se jí zkřivila bolestí.
" Můžu ti nějak pomoct?" zeptal jsem se jí. Odfrkla si.
" Právě si asi zachránil život, myslím si, že už jsi mi pomohl celkem dost," usmála se.
" Tak mi dovol abych ti alespoň vyčistil ty ranky na obličeji," nenechal jsem se odbít a její úsměv se rozšířil.
" Dobře," chytla mě za ruku a táhla mě ke dveřím jejího domu," když jinak nedáš." Vstoupili jsem do domu. Zmohl jsem se jen na slabé" WOW," měla to tam nádherné, moderně zařízené. Najednou jsem si na něco vzpomněl.
" Ehm,.. zapomněl jsem se ti představit. Jsem Niall." zrovna jsme vešli do kuchyně.
" Já vím kdo jsi. Vždyť tebe zná sna každý, ne?" řekla a pak dodala " Já jsem Rosemarie, teda jenom Rose," usmála se rozpačitě a trochu zčervenala.
" Máš pěkné jméno," řekl jsem jí pravdu, ale taky jsem se snažil navázat rozhovor, když jsem jí čistil ranky.
"Opravdu?! Já ho nikdy neměla moc ráda," podivila se.
"Opravdu," ujistil jsem ji. Usmívala se od ucha k uchu. Zase zavládlo to trapné a nepřijemné ticho.
" A co je to vlastně za psí rasu?" ukázal jsem na Lucky.
"To je Pyrenejský horský pes," řekla," mám ti o něm něco říct?" zeptala se a já přikývl. No vzápětí jsem zjistil, že Rose je velmi upovídaný člověk.
" No, tak tohle plemeno dorůstá do výšky až osmdesáti centimetrů a váží přitom něco okolo padesáti kil. Vyskytuje se v bílé barvě, nebo v nílé se skvrnkami. Srst se musí pravidelně česat. Je velmi vyrovnaný, trpělivý, pozorný a ostražitý, Taky si hodně rád hraje, no hra to je spíš pro něj.. pro mě opravdu ne. Je hodně přítulný a inteligentní," vyvalila na mě lavinu informací.
"Tý jo. Ty máš snad nastudovanou celou encyklopedii, že jo?"zeptal jsem se se smíchem. Zasmála se, pak ale tvážněla
" Jo, vlastně, jo," řekla. Musel jsem se začít smá. Byl jsem uvolněný, konečně jsem zjistil, kdo je ta princezna od vedle.
Zbytek dne jsme si povídali o všem možném, o jídle, zvířatech, rodině, věřte nebo ne, ale ona se me neptala na kapelu... Zajímalo by mně jsetli je Directionerka.
Vyrušili nás až hodiny, které odbíjeli půl třetí ráno.
"To už je tolik? Budu muset jít domů, jinak o mě bude mít Liam strach." řekl jsem a začal se zvedat z barové židličky.
" Ahá, a nechtěl by si jít zítra třeba na zmrzku? Jako poděkování za dnešk," usmála se, Zve mě na rande??
" Tak jo. Já se pro tebe zítra stavím a rovnou by jsme si mohli zajít na oběd."
"Okay. Tak se pro mě stav třeba v deset?"
"Dobře. Zítra mě čekej o desáté. Jo a možná by jsme s sebou mohli vzít Lucky," mrkl jsem na ni
"Jo, tak zítra NIalle, budu se těšit," řekla. Ani jsem si nevšiml, že už stojíme u dveří. Nevěděl jsem co mám udělat, tak jsem jí objal a rozloučili jsme se.
Pohled Rose
OMG. Právě jsem strávila celý den s Niallem Horanem a to ani nezjistil, že jsem Directionerka. Mám pocit jako bych ho znala celý život a to jsem s ním strávila jen jeden jediný den a zítra s ním budu mít rande. Ano JÁ budu mít rande s NIALLEREM JAMESEM HORANEM. a ano Niall bydlí v domě naproti mě a ano asi mi zachránil život před mím psem.( né, že by na tom nějak moc záleželo) S myšlenkami na Nialla jsem usla. Samozřejmě se mi zdálo o něm. No po pravdě ten sen byl bážně praštěnej.
Byli jsme v moři, ale ne že by jsme se v něm koupali. My jsme chodili po dně a sbírali mořské okurky(fůůj, nevím jak jsem se toho mohla dotknout, ble)
Vzbudila jsem se v devět a hned začala prohrabávat skříň s oblečením.
"Co si vezmu na sebe," křičela jsem. Zastavila jsem se uprostřed místnosti
"Nádech, výdech, nádech. Niallova oblíbená barvy je zelená, takže si vezmu něco zelenýho. Moje oblíbená barva je črvená, takže si vezmu taky něco červenýho." sakra už zase přemýšlím nahlas. Nakonec jsem si vybrala zelené kraťásky a červené delší tričko.
Mezi tím co jsem si chystala věci uběhla půl hodinka. Takže už má jen půl hodiny na sprchu, čištění zubů, namalování se a na najezení se.To nějak zvládnu. A zvládla jsem za asi patnáct minut atak jsem si pustila ještě MTV. Zrovna hráli písničku od Kelly Clarkson- Stronger. Začala jsem zpívat,protože vím, že bude bratr naštvaný. Za chvilinku už jsem slyšela dupot, jak někdo utíká po schodech a televize najednou zhasla. Otočila jsem se a podívala se do bratrových rozzuřených očí.
"Snad jsem tě nevzbudila Wille," zachechtala jsem se.
"HA,HA,HA. Moc vtipný,ale co ty dnes si nějak brzo vzhůtu,ne?" zeptal se podezřívavě.
" Jo, já mám totiž dneska rande,"prokecla jsem se. Will si jenom povzdechl.
"Víš co jsem ti o tom říkal? Radím ti dobře nech ho bejt, jenom mu ublížíš,"řekl smutně.
"Brácha, prosím nech to na mě. Není to rande jako rande. Tohle je takové poděkování a teď jdi...," nedořekla jsem to protože někdo zazvonil.
"Sorry musím jít, příjdu asi tak ve dvě, jo! Pááá." řekla jsem a jako stíhačka letěla ke dveřím. Vsadím se o cokoliv, že jsem měla úsměv jako sluníčko co spadlo do hnoje :D. Jednoduše jsem se smála jako blázen co utekl z psychiatrické léčebny. Otevřela jsem dveře a tam stál ten nejdokonalejší člověk kterého jsem kdy viděla.
"Ahoj Nialle, jak se máš?" zeptala jsem se potom co jsem ho objala.
" Ahoj Rose, mám se skvěle, ale ty máš dnes nějak dobrou náladu. Celá... záříš." uchechtl se.
" No mám se výborně. To víš prostě jsem se těšila na dnešek," nic neřekl a jen se usmál skoro tak jak já.
" A kde máš Lucky?" zeptal se po minutě ticha.
"No vidíš málem jsem na ni zapomněla," zasmála jsem se a odběhla pro ni.
NOVÁ FF-KA SNAD SE BUDE LÍBIT:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama