FANFICTIONS :)

POVÍDKY ZAYN NIALL LIAM LOUIS HARRY

Sweet boy-34. kapitola

21. července 2013 v 19:03 | Jája |  Povídky Zayn

Probudil jsem se ze své strašlivé noční můry. Ležel jsem v bílé sterilní místnosti napojený na přístroje, mamka mě držela za ruku a brečela . Za šedivým oknem jsem uviděl kluky, holky a zbytek rodiny, všichni byli unavení a napuchlí, ale Niall tam nebyl.
"Mami?" řekl jsem, můj hlas byl velmi tichý, nebyl jsem si jistá jestli to slyšela, tak jsem to zopakoval, tentokrát o něco hlasitěji. Dalo mi to hodně práce a ucítil jsem ukrutnou spalujcí bolest, jakoby mi někdo tlačil rozehřátým železem na hrudník.
"Zayne? Zayne? Ty si se probudil? Zlatíčko, ani nevíš jak moc jsem se o tebe bála." brečela máma. Po několika marných pokusech jí něco říct, neslyšela mě a já nechtěl znovu ucítit tu bolest, jsem se rozhlédl okolo sebe. Na druhé straně od mamky a dveří byla ještě jedna postel...A Niall.


Někdo přišel do místnosti se slovy:"Paní Maliková, pane Horane, už byste měli jít. Pacienti potřebují klid a musí odpočívat. Mamka mi dala pusu na čelo, něco řekla a odešla. Niall řekl něco ve smyslu" drž se chlape" a taky odešel, ale předtím něco říkal, byl jsem si jistý, že to neříkal mě. Konečně jsem se podíval, kdo to leží ve vedlejší posteli.
"Jane!" vykřikl jsem, nemohl jsem jí říct její přezdívkou, na to to byla moc vážná situace. Odpovědi se mi avšak nedostalo, všude se jen ozývali to odporné pípání strojů, ke kterým jsme byli oba dva připojeni. V tu chvíli jsem nevnímal bolest na mém hrudníku, chtěl jsem slyšet jen její hlas, její smích... Pořád jsem opakoval její jméno a doufal, že mi brzo odpoví. Doufal jsem marně...
Byli jsme tu už měsíc, tedy měsíc od mého probuzení, a ona se stále neprobudila. Moje zranění, jak už jsem zjistil, byla opravdu rozsáhlá a vážná. No, přesto nebyla smrtelná a já se, podle doktorů, rychle zotavoval. Říkali, že si tu pobudu ještě tak měsíc možná dva. No, ale nikdo nevěděl, jak dlouho tu bude Jane. Nikdo ani nevěděl jestli to přežije. Všichni v to ale doufali. S nikým jsem nemluvil, jen s ní, i když to byla jen jednostraná konverzace. Jak se říká:"Nikdy se nevzdávej!" a já to nevzdávám!!!
Pohled Jája
Zayn se potopil pod vodu a už se nevynořil.
"Zayne...,"zašeptala jsem do větru. Tak a je to tady... navždy jsem ho ztratila... Zahrada, bazén, vše se rozplynulo. Nyní jsem byla v nějakém bílém pokoji. Viděla jsem Zayna ležet na lůžku a na vedlejším lůžku jsem uviděla sebe. Byl to divný pocit. V jedné chvíli jste ztratili vše a v druhé se díváte na svoje tělo ze zhora. Počkat?! Ze zhora? to znamená, že jsem mrtvá? Já přeci nemůžu být mrtvá! Já přeci spím na pohovce v domě, kde jsem vyrůstala, kde se koná ta párty!
Několikrát jsem se štípla do ruky..nic, štípla jsem se ještě jednou, pro jistotu, stále nic...
Pohled Zayn
Nadešel den mého propuštění z nemocnice. Nechtěl jsem ji opustit, nechat ji tam samotnou, ale oni prostě vykopli! Hajzlové!Dokonce mě nenechali si ji převást do Londýna, byla na to v moc špatném stavu. A tak teď dočasně bydlím s Máťou v Janenině domě, co zdědila pro prarodičích.
S Máťou jsme si neustále povídali o Jane. C o jsme s ní zažili, jak jsme se poznali.. Museli jsme se smát při tom. Ona byla vždycky taková veselá kopa:D Taky jsme ji spolu chodili navštěvovat. Časem se z nás stali přátelé, možná i nejlepší přátelé. Dal bych ruku do ohně za to, že o ní vím teď už všechno. Nerad si to přiznávám, ale s ní jsem na všechno zlý zapomínala, i když jen na malou chvíli. Zapomínal jsem na to, že někdo koho miluju už půl roku leží v nemocnici, v komatu.
Pohled Niall
Od doby , co se to stalo, uběhlo půl roku. Už půl roku, moje sestřička leží v komatu. Nikdo neví, jestli to přežije... Zayn kvůli ní zůstal v Česku, ale my ostatní jsme museli pokračovat v turné, bez něj. Nebylo to ono, tak hned potom, co jsme odehráli poslední kocert, jsme prohlásili, že si dáváme menší pauzu. To ovšem vzbudilo ohromnou pozornost medií. Všechna média měla svoji verzi, toho, co se stalo, ale ani jedna z verzí se nebyla tak strašná jako skutečnost. Nikdo nevěděl, co se stalo, jenom MY. Nikdo nevěděl, že moje sestřička potřebuje nové ledviny a játra. No a bylo velmi těžké sehnat dárce, kvůli seznamu čekatelů. Včera jsem byl na odběru krve, abych zjistil jakou krevní skupinu mám. Já to totiž, tak nějak zapomněl. A mamky jsem se neptal, ona by poznala, co mám v plánu a moc by se o mě bála, nechtěla by mě to dovolit, to by mě radši zamkla doma a už nikdy nikam nepustila. Abych to vysvětlil.. Já chci Jáji dát jednu ze svých ledvin, protože jak jsem tak procházel net zjistil jsem, že určitou cestou by šlo ji dát přímo Jáji. Ona by potom nemusela čekat, všechno by se změnilo... Tedy jenom pokud budeme mít stejnou krevní skupinu. Ona má A... Na odběru jsem byl včera, zítra mi mají přijít výsledky.
Pohled Máťa
Probudila jsem se do ošklivého dne. Ne jen proto, že moje kamarádka leží v nemocnici, v komatu, ale venku pršelo, byla bouřka, foukalo, bylo prostě hnusně. Všude bláto, to není nic pro mě...FUJ! Šla jsem si do kuchyně udělat kafe, no nemusela jsem. Málem jsem se ve dveřích srazila se Zaynem. Vyhnula jsem se mu jen tak, tak. V rukách držel tác na kterém byli tři muffiny, dva hrnky a koblihy ve stejném počtu.
"Dobré ráno," usmál se tím nuceným úsměvem, který za poslední dobu vídám až moc často... Nebyl to ten vřelý úsměv, na těch všech fotkách, když si ho vygooglíte. JO, ale jeho nucený úsměv se změnil, kdykoliv jsme se bavili o Jáji.Smál se celým svým tělem, i když měl v očích slzy, usmíval se. Za tyhle chvíle jsem byla ráda.
"Dobré, to je od tebe moc milý," usmála jsem na oplátku na něj. Společně jsme si sedli k jídelnímu stolu. Ten den se tímto stával lepším.
"Tak co budeme dneska dělat?"zeptala jsem i přes to , že náš denní program se opakoval každý den, stala se z toho rutina. Snídaně, malovaní mého obrazu, cesta někam ven(směr město), návštěva Jáji, povídání si, sledovní TV, spánek.
"Mám nápad, dneska by si nic nekreslila, ale šli bysme na nákupy, pak šli někam na pizzu a večer někam do baru," řekl s nadějí v hlase. Nejdřív jsem ho prohlížela, myslela jsem si , že má něco za lubem. Nic jsem však v jeho tváři neiděla, snad jen tichou prosbu. Jakoby říkal" Dostaň mě odsud nebo mi z toho hrábne."Chtěl se odreagovat, nebavila ho ta rutina. Mě po pravdě taky ne, ale celkem mi to vyhovovalo. A tak jsem přikývla.
"Jo, proč ne? Mohla by to být zábava," usmála jsem se.
"Tak rychle, převlíkni se, já nastartuju auto," odběhl. Utíkal po schodech nahoru, kam jsem ostatně šla taky, akorát trochu pomaleji. Znovu jsem zaslecha dupot po schodech, naprosto zhodný, jen s vyjímkou toho, že tentokrát spadl. Jak typické. Pořád říkám, že bysme si měli nechat udělat nový schody nebo tam dát alespoň nějaký kobereček, aby to tolik neklouzalo. No nic, Zayn z nich padá tak často, že už si stejně nejspíš zvykl.
V obchodě jsem si koupila růžovo černé mini šaty, bílý klobouk, barevné(jako duha) plavky od Roxy a boty na asi dvaceticentimetrovém podpadku. Zayn mi řekl, že to zaplatí. Začala jsem se s ním dohadovat, ale nakonec mi ty věci vzal a utíkal je k pokladně zaplatit, smál se na celý kolo, takže si nevšímal okolí a málem narazil do sloupu.
"Ty šaty si dnes vezmeš do baru, ok?" štěněčí oči nasadil.
"JO, jo neboj," zasmála jsem se.
"Tak jdem do té pizzerky?" nečekal na odpověď a už mě táhl pryč.
"Jakou si dáš?" zeptal se.
"Hawai!" řekli jsme zároveň a zasmáli se. Objednal ji dvakrát a šli jsme si sednout ke stolu.
"Hele co kdyby jsme dnes vynechali návštěvu v nemcnici, stejně, kdyby nastala nějaká změna tak by mi zavolali." řekl. Koukal jsem na něj páč jsem nevěřila tomu, že to opravdu řekl.
"No tak jo," pomalu jsem kývla jsem. Hned po obědě jsme šli do klubu...asi se tam zdržíme dllooouho.
Chtěla jsem se opít, zapomenout na události poslední doby, prostě jsem si chtěla užívat. Chtěla jsem tancovat jak pominutá a zpívat písničky na které ani neznám text. Prostě zábava. Když jsem do sebe nalila asi sedmou skleničku whiskey, vytáhla jsem Zayna na parket. Zrovna hrála rychlá pisnička, moje oblíbená- Icona Pop-I love It. Tanvala jse jako o závod a skvěle se bavila, ale Zayn si to neužíval, tak jak by měl.
"Ale no tak, Zayne! Rozjeď to!" řekla jsem mu.
"Vážně? Fajn, ale sama sis o to řekal!" upozornil mě a já nechápala o co jde. Vzal mě za ruce a udělal se mnou piruetu, což je dost divný, nejsme přece na ledě. Pak jsem byla nucena udělat záklon a nakonec mě vyhodil do vzduchu. Neubránila jsem se výjeku, dopadla jsem do jeho náruče a měla jsem krásný výhled do jeho rozesmáté tváře.
"Si blázen! To bylo šílený!" a zasmála jsem se mu.
"Já tě, ale varoval, Beruško!" zasmál se taky. Do ucha jsem mu zašeptala:"Nejsem Beruška,...Broučku." zasmála jsem se a tančila s ním dál.
"Já ti dám Broučku!"Zatočil se mnou, až jsme málem spadla, ale na poslední chvíli mě zachytil. Byla jsem tak moc šťastná, že jsem ani nevěřila, že je to možné. Pili jsme , tančili jsme a bavili se.
"Tohle mi chybělo, takhle si zablbnout a užít si. Musíme to podnikat častěji!"zakřičel mi do ucha, tak abych ho přes tu hlasitou hudbu slyšela. Začala hrát Feel so close od Calvina Harrise. Přitiskl si mě k sobě a začali jsme se společně pohupovat v rytmu. Náš tanec se změnil od nevinného k hříšnému a každá křivka se spojila v jednu... Tančili jsme do vyčerpání a já prožívala jednu z nejhezčích chvílí svého života.



Pohled Nany
Vzbudila jsem se brzo. Zase jsem nemohla spát a si řekla, že se půjdu dívat na televizi do obývaku. Zapla jsem TV a skočila jsem si udělat něco k snídani. Potkala jsem Nialla s cestovní taškou přes rameno.
"Kam jdeš?" zeptala jsem se ho.
" Noo, nejdřív zabít Zayna a potom dát Jáji svoji ledvinu," řekl rozzuřeně. Nechápala jsem.
"CO? Proč by si pro Krista pána zabíjel Zayna?" zeptala jsem se a kroutila hlavou nad jeho bujnou fantazií.
"Zapni si televizi, já musím jinak mi uletí letadlo," řekl, objal mě a odešel. Jen jsem protočila oči a šla si udělat kafe a vafle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama