FANFICTIONS :)

POVÍDKY ZAYN NIALL LIAM LOUIS HARRY

Sweet boy-35. kapitola

22. září 2013 v 20:14 | Jája |  Povídky Zayn
Pohled Zayn
"Co jsem to sakra včera udělal? Proč jsem to udělal? A proč si to do prdele pamatuju? Proč jsem takovej debil? Proč?" nadával jsem si, když jsem se vzbudil...vedle Máti. Ona pořád spala a nevypadalo to na to že by se v nejbližší době mínila probudit. Vstal jsem a s pocitem viny šel do koupelny. Přišel jsem k zrcadlu, podíval se na sebe, ale musel jsem odvrátit zrak. Nemohl jsem se podívat do své tváře, ne po tom, co jsem udělal. Cítil jsem se jako zrádce, jako dotěrný hmyz. Věděl jsem, že jsem udělal blbost, ale nejhorší na tom bylo, že se mi to líbilo. Opláchl jsem si obličej a odešel do kuchyně, připravit si něco k snídani, ale v tom jsem ze svého pokoje uslyšel, jak mi zvoní telefon. RYchle jsem se dal do běhu, na schodech jsem se málem přerazil, ale stihl jsem to vzít a přitom nevzbudit Máťu. To co jsem se dozvěděl mě posadilo na zadek.


Pohled Nany
Stále nemůžu uvěřit tomu , co Máťa a Zayn udělali. Teď se jim nebudu chtít podívat do očí. Spíše nebudu moci se jim podívat do očí. To přece nemohli být oni. Zayn Jáju moc miluje a Máťa je přece její kamarádka. No každopádně je tho polná televize a nevypadá to, jako takové "menší" nedorozumnění. Shrnu to. Zayn prostě podvedl svoji snoubenku s její kamarádkou, mezi tím, co ona ležela v nemocnici, v komatu, kvůli autonehodě, kterou pravděpodobně způsobil. Uhh...
Pohled NIall
Nikdy jsem nebyl takhle naštvaný, myslel jsem, že Zayn je pro ni ten pravý. No a on ji podvede... To já jsem měl být ten, co ji měl odvést domů, já jsem měl být její snoubenec, ne on. Za všechno může on! Kdyby nebyl blbý a připoutal ji, nepozoroval ji, nepřehlídl kamion, nepřejel do protisměru a kdyby taky nepil! Až já ho potkám, já ho zabiju. Nejdřív udělá tohle a pak se ještě vyspí s nějakou holkou! Jak po sobě v tom baru lezli! Vůbec mu nevadilo, že by je někdo mohl vidět. Bože, co komu kdy udělala, že ji potkal takový osud?
Tak rád bych ji teď svíral v náručí, šeptal jí do ucha zamilovaná slovíčka. Já, já ji miluji, jen to neví, nikdo to neví. Tedy skoro nikdo, ví to Zayn. Taky jsme se kvůli tomu párkrát pohádali, ale když si všiml, že ona mě nebere za nic jiného než svého kamaráda nebo svého bratra, přestal se strachovat.
Pohled Zayn
Zavolal jsem všem. Řekl jsem jim ať hned přijedou, že to je naléhavé. TAky že je. Jája se probudila z komatu,bohužel není moc silná a že je prý zbytečné ji dávat do umělého spánku. Takže to znamená, že pokud to nevydrží, tak..., tak umře... NIall mě chce zabít... Alespoň jedna dobrá zpráva...
Pohled Liam
Dnes se mi po dlouhé době ozval Zayn. Neměl vůbec dobru zprávu, tedy neslyšel jsem ho přes vzlyky, ale to znamená, že to bude hodně špatné. Nany nic ještě neví, protože jela spolu s Louisem a Eleanor nakupovat. Alespoň mám čas si v klidu zabalit věci na cestu do Čech. Když jsem oznámil Míši, že mi volal Zayn, tak nic neřekla, jen se jí spustily slzy z očí vytáhla kufr na kolečkách a pustila se do balení. Harry za ní šel a pevně ji objal a něco jí šeptal, Míša jen přikyvovala. Ještěže já nejsem ten, co to bude muset oznámit Niallovi. No, pokud tedy nezabije Zayna, to bych mu to musel říct zase já.
"Liame, puso, jsme doma!" zakřičela od hlavních dveří Nany. Sedl jsem si na postel a čekal až příjde.
" Podívej co jsem si koupila," řekla a začala vytahovat oblečení. Proč bylo sakra všechno černý?!
"Liame? Co je? Nelíbí se ti to? Neboj nebrala jsem si tvoji kreditku," řekla. Kdyby jen věděla.
"Nany..."vydechl jsem.
"Co je?" nadzvedla jsedno obočí.
"Víš,... Zayn mi volal,"
" Jája se probudila?? Jedeme za ní a ty už máš zbaleno?" rozzářily se jí oči.
"Jo, Jája se sice probudila," skočila mi do řeči.
" No tak rychle, kdy nám letí letadlo? Stihnu se vůbec sbalit?" rozplývala se nad představou, že je její nejlepší kamarádka vzhůru.
" Nany, ona je vzhůru, ale je moc slabá, doktoři jí nedávají velkou šanci a dát ji do umělého spánku už nemá cenu," nádech, Nany přišla o slova,"je jen patnácti procentní šance, že přežije," řekl jsem, ona mezitím spadla na postel a začala brečet.
" Nany... všichni jsme věděli, že to příjde, jen nikdo z nás nevěděl kdy," snažil jsem se jí uklidnit. NAny vztala jakoby nic utřela si slzy, zašla pro cestovní tašku a začala se balit.
"Kdy nám letí letadlo," řekla, v jejím hlase něco bylo, jakoby byla zlomená.
"Dnes večer v šest," řekl jsem a ona jen přikývla. Rozhodl jsem se, že ji nechám o samotě, musí si v hlavě urovnat spoustu věcí.
Pohled Jája
Ztěžka jsem otevřela oči. Kolem mě pípali přístroje, no ty jsem ani moc nevnímala, pořád jsem přemýšlela nad tím , co jsem viděla. Jak se Zayn s Máťou k sobě tiskli... Chtěla jsem na někoho zavolat aby za mnou přišel, no nevydala jsem ze sebe ani hlásku, ale všimla jsem si tlačítka vedle mé ruky tak jsem na něj párkrát zmáčkla, dlouhou dobu se nic nedělo, tak jsem to zopakovala.
"Pane Maliku, kolikrát Vám mám říkat, že na to nemáte..." do pokoje vlítla hodně rozčílená zdravotní sestra a když si všimla, že jsem vzhůru čelist jí spadla až ke kolenům. Rychle odběhla pryč a vrátila se s početnou skupinou doktorů, kteří spekulovali nad tím, co se mnou budou dělat.
Chtěla jsem jim říct ať rychle zavolají Niallovi, jenže jsem jenom otevírala pusu, bez jakého koliv zvuku.
"Hele, podívejte asi nám chce něco říct," řekl takový malý doktor s černými prošedivělými vlasy a velkými brýli na nose. Chvíli bylo ticho a tak jsem se znovu pokusila něco říct, avšak se stejným výsledkem jako předtím.
"Doneste jí někdo něco ke psaní," pronesla jediná zůčastněná doktorka. Podívala jsem se na ni vděčným pohledem. Jen se na mě smutně usmála. Do ruky mi najednou někdo dal papír a do té druhé tužku. Napsala jsem jim tam ať zavolají Niallovi a Zaynovi, že jsem se probudila a ať mi donesou pět obálek s papírem na dopisy. Ještě jsem jim řekla, že ty dopisy mají dát mým přátelům, pokud nepřežiji. Vyhověli mi. Donesli mi to, co jsem po nich žádala a když odešli začala jsem psát dopisy na rozloučenou. Pak jsem zmáčkla na tlačítko a dala dopisy sestřičce se kterou jsem už byla domluvená.
Pohled Niall
Zrovna jsem přistál a už mi někdo volal. Neznámé číslo, zajímavé.
"Halo?" řekl jsem, když jsem to zvedl.
" Dobrý den, je u telefonu NIall Horan?" řekl ženský hlas.
" Ano, to jsem já," odpověděl jsem.
" Mám Vám oznámit, že se vaše kamarádka Jana probudila," ozvalo se z telefonu. Hned jsem to típl, více jsem nepotřeboval vědět. Zavolal jsem si taxík a už jel směr nemocnice.
" Dobrý den," řekl jsem na recepci.
" Pojďte za mnou pane Horane," řekla sestra na recepci automaticky. Dovedla mě do Jájinýho pokoje. Jája tam tak bezvládně ležela, vypadalo to jakože spí, ale když bouchly dveře otevřela oči. Otevřela pusu jako by něco říkala. Ale nevydala ani hlásku. Rychle jsem k ní přispěchal, chytl ji pevně za ruku. Sedl jsem si k na postel, hladil ji po vlasech a šeptal konejšivá slova. Říkal jsem jí, že všechno bude v pořádku, že se se mnou vrátí do Londýna, že spolu budeme zase chodit nakupovat jídlo jako za starých dobrých časů, že budeme chodit do Nando's a Starbucks. Ona jen zavrtěla hlavou jako, že nesouhlasí. Z nočního stolku si vzala notýsek a tužku a začala tam něco psát, pak mi to podala. Začal jsem číst. Řeknu vám, že rozluštit to její písmo je opravdu nadlidský úkol. Ale mě se to pocedlo stálo tam : 'NIalle, nedělej si naděje, já to cítím, já už nemám sílu. Budeš doma muset jíst všechno to jídlo ty. Neboj, já vím, že to zvládneš :D. Ale pamatuj si, že tu budu s tebou,ať se stane, co se stane. Vždycky tu budu s tebou, s vámi všemi.' Když jsem si to přečetl, jen jsem na ni koukl, usmívala se. Řekl jsem si buď teď nebo nikdy a políbil ji. Nebránila se, možná to bylo tím, že neměla sílu se bránit a nebo jí to prostě nevadilo. Když jsem se od ní vzdálil, měla zavřené oči, ale úsměv na rtech tam byl stále. V tu chvíli se stalo několik věcí najednou, Zayn vešel do pokoje, hned za ním Máťa, ozval hlasitý nepříjemný zvuk strojů a na malé obrazovce se objevila dlouhá rovná čára. V tu chvíli jako by můj svět explodoval, matně si vzpomínám, že do pokoje vlítlo několik doktorů, kteří mě vyhodili. Pamatuji si jen ten její úsměv, který měla na tváři ve svých posledních chvílích.




Nebojte se( já vím, že se nebojíte, páč Vás moje FF asi moc nezajímá, ale to je detail), psát tuhle FF nepřestanu, akorát, tak trochu umřela hlavní hrdinka(jo to jsem byla já:'D) Nevím proč( jo vím proč, ale to je jedno) ale tuhle FF, ačkoliv je hodně divná( prostě amaterský nesmysl), jsem si zamilovala :DD Vlastně v téhle povídce vidíte, jak jsem se ve psaní zlepšovala( alespoň doufám:D) tudíž je pro mě celkem těžký přestat, je to moje první povídka :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peace and Love Peace and Love | 24. září 2013 v 15:10 | Reagovat

Na tvůj blog jsem narazila náhodou, ale nelituju toho. Je to krásný a smutný:') Takovédle povídky mám ráda, jen tak dál, všimla jsem si, že si se za tu dobu hodně zlepšila v psaní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama